Page 10 - Chytrý zpravodaj - Křižanov 04/2025

k ŘIŽANOVSK Ý ZPRAVODA J strana 10

Archlebov, kde ho měli v úctě a lásce věřící i nevěřící.
V roce 2016 se přestěhoval do brněnských Židenic a odtud měl
na starost duchovní správu farnosti Brno-Obřany. Bohužel zde
se znovu přihlásila nemoc. Na podzim roku 2022 přišel na faru
do Křižanova. Zpočátku se zdál boj s nemocí beznadějný, ale díky
modlitbám mnohých, péči lékařů i přijetí místními farníky se na-
konec stal zázrak. Otec Josef se na jaře roku 2023 uzdravil natolik,
že mohl začít opět sám sloužit mše svaté a zpovídat. Během krátké
doby se stal nedílnou součástí našeho farního společenství. Těšili
jsme se z jeho úsměvu, dobré nálady, kterou kolem sebe rozdával,
pokorné služby, ze zpěvu v chrámovém sboru. A hlavně z jeho
modliteb. Tak ho znali i občané Křižanova, když ho potkávali
při každodenních procházkách po městysu a na hřbitov s růžen-
cem v ruce.
Podle své závěti chtěl být pochován na posledním působiš-
ti do kněžského hrobu. Splnili jsme toto jeho přání s vděčností
Bohu, že budeme moci přicházet na jeho hrob nejen vzpomínat,
ale také prosit o přímluvu.
Pohřeb byl velkou slavností. Děkuji všem, kdo se do jeho pří-
pravy i organizace zapojili. I když nebylo mnoho času na přípra-
vu, všechno proběhlo důstojně a bez větších zádrhelů. Což ocenili
i účastníci pohřbu z různých koutů naší vlasti.
TEXT a FOTO: P. Josef Pohanka, Římskokatolická farnost Křižanov

 profesory jako byl Josef Bradáč, Vojtěch Tkadlčík, Josef Olejník
a dalšími, kterým politické uvolnění dovolilo na čas pedagogic-
ky působit, aby po nástupu normalizace byli znovu zbaveni vlivu
na formování mladé generace.
Po vysvěcení na kněze v brněnské katedrále dne 29. června 1974
nastoupil jako kaplan na Staré Brno. Po dvou letech byl povolán
k vykonání základní vojenské služby. Jak rád vzpomínal, bylo to
do kotelny na letiště v Pardubicích, kde mohl tajně sloužit mše sva-
té, modlit se i studovat. Po návratu z vojny byl ustanoven na samo-
statné místo jako administrátor do Vysokých Popovic na Rosicku.
V této farnosti však dlouho nepobyl. Po čtyřech letech požehnaného
působení ho čekala v roce 1983 velká výzva: stěhování do Blanska.
Okresní město, kam se do nově postavených bytů za prací při-
stěhovala řada mladých rodin z venkova. Díky nim farnost velmi
ožila i nabývala na síle. Mladý kněz se měl co ohánět, aby stíhal
běžné povinnosti duchovní správy a potají se věnoval i neveřejné
pastoraci v rodinách a nemocnici. V Blansku zanechal hlubokou
stopu, o čemž svědčí několik kněžských a řeholních povolání, kte-
rá v krátké době vzešla z této kdysi proletářské farnosti.
Krátce po sametové revoluci ho náš rodák Karel Satoria jako
nově jmenovaný generální vikář brněnské diecéze vybral za svého
nástupce na Vrbici. Stěhování na Slovácko bylo velkou změnou,
ale otec Josef si svou dobráckou a přátelskou povahou brzy získal
srdce tamních obyvatel. Z Vrbice postupně spravoval i okolní far-
nosti Bořetice, Starovičky a Kobylí.
V roce 1996 nastala další změna v jeho životě. Byl ustanoven
farářem do Ivančic. Místo nebylo snadné. Farnost poměrně roz-
dělená, kraj poznamenaný těžbou uhlí v nedalekém Rosicko-
-oslavanském revíru. Tedy obyvatelstvo spíše levicově zaměřené.
Náročná služba si brzy vyžádala své. Otec Josef vážně onemocněl
a v roce 2002 byl poslán jako výpomocný duchovní na poutní mís-
to do Žarošic. Klidnější prostředí, úleva od farářských povinností
zapůsobily blahodárně a P. Večeřa postupně opět plnil kněžské po-
vinnosti na plný úvazek. Dvanáct let dojížděním spravoval farnost