Page 26 - Chytrý zpravodaj - Hrotovice 01/2025

Kaleidoskop zajímavostí

V lidové tradici bývá počátek května spojen se stavěním májek. Obyčej stavění májí je velmi
starý a znají ho v celé Evropě. Možná je to pozůstatek prastarých jarních slavností, kdy strom
představoval strážného ducha obce.
V minulosti se máje stavěly nejen na venkově, ale běžně i ve městech. Ve zprávě jednoho praž-
ského kazatele z 18. století se mluví o tom, jak se Praha začátkem května zelenala množstvím
májek. Bývalo pravidlem, že se ozdobený strom stavěl před městskými radnicemi, před okny
zámků i před domy vrchnostenských úředníků. Zemská vláda i majitelé jednotlivých panství
sice vydávali opakované zákazy stavět máje, protože škody v panských i obecních lesích byly
velké, ale na druhou stranu bylo pro poddané téměř povinností postavit své vrchnosti i jejím
úředníkům k poctě máji. Bývali za to občas odměněni třeba sudem piva.
Stromy vybrané na máje musely být silné, rovné a někdy tak vysoké, že bylo obtížné je porazit
a dopravit na místo. Druh stromu býval různý, hodně se užívaly smrky, jedle nebo borovice,
protože déle vydržely zelené. Kmen máje byl většinou hladký, oloupaný, někdy byla kůra
hadovitě vyřezávána. Zelený vršek koruny se zdobil barevnými stuhami a šátky, květinami
a fábory z pestrého papíru. Později se objevovaly i zavěšené lahvičky s kořalkou a pamlsky. Ty
nesloužily jen na ozdobu, ale byly lákadlem pro soutěže ve šplhání po hladkém kmeni a „oče-
sávání“. Pod ozdobeným vrškem mnohde ještě visel věnec zhotovený ze zeleného chvojí
a také barevně ozdobený.
Máje stávaly ve vsích často do svatodušních svátků, někdy až do léta. Dokud se nepokácely,
musely se hlídat, protože ukrást máj sousedům bývalo prestižní záležitostí.
Ověnčený strom představuje nejen symbol jara, ale také lásky. Bývalo zvykem stavět kromě
ústředního stromu, kterému někde říkali král, také menší májky, stejně spravené a ozdobené.
Chlapci je stavěli před domy svých dívek, a bydlelo-li jich v jednom domě několik, dostala každá
svou vlastní májku. Dokonce mohly být velikostí odlišné podle věku jednotlivých „adresátek“,
nebo na nich byly pro pořádek cedulky s jejich jmény. Z konce 19. století se dochovaly popisy
tohoto obyčeje, v nichž se tvrdí, že se týkal jen dívek zachovalých, tedy panen. Kdo chce, ať
věří… Před některými domy se skutečně mohl místo májky objevit i slaměný věchet naražený
na hůl – výmluvný symbol pohany.
Se stavěním májek se pořádaly i taneční zábavy, většinou v režii místní mládeže. Dodnes
jsou známé pod názvem věneček, který patřil dívkám, a kytka, kterou organizovali chlapci.
Předcházela jim většinou obchůzka s hudbou a výskotem po domech, před nimiž stály májky.
Veselý průvod stále narůstal, děvčata se k němu postupně připojovala, až nakonec došel na
náves, kde se tančilo pod ústřední májí. Někdy chodívala po vsi vybírat příspěvky na muziku
také děvčata. Nosila přitom máječku, vlastně zmenšeninu velké máje, vysokou asi půl metru.
Stromek se zbavil dolních větví a zbylý vršek ozdobil stužkami, pozlátkem a cukrovím. Kmínek,
ovinutý červenou stužkou, se zabodl do středu dřevěného talíře ozdobeného věncem, do ně-
hož se vybíraly peníze. Přesně taková máječka se zachovala v popisech z Plzeňska a Hořovicka
z poloviny 19. století. Na Šumavě zase nosívali podobnou máječku k muzice chlapci a nabídli
ji v dražbě dívkám. Která ji získala, tu po zábavě doprovázeli s muzikou domů, což byla touha
každé dívky. Mohla si ji ale dovolit jen dcera z bohaté usedlosti.
Taneční zábava se pořádala také v den, kdy se máje kácely. Ještě předtím se však soutěžilo
v lezení na vrcholek k zavěšené kytici nebo láhvi, anebo v běhu k vrcholku máje v okamžiku,
kdy dopadne na zem. Často se ještě i dnes máj draží, anebo se o ni hraje v tombole.
Taneční zábavy se konaly i ve městech. Pořádaly se ve znamení jara a lásky, jak tomu bylo napří-
klad u známých studentských majálesů. Mnohde se těchto akcí, ať už to byly máje anebo plesy
a zábavy, ujaly v první polovině 20. století spolky baráčníků, které při nich nosily své spolkové
24