Page 28 - Chytrý zpravodaj - Hodkovice n M. prosinec 2021

28 Kulturní kalendář

Advent v Hodkovicích a okolí

Prosinec je období, kdy se s nostalgií obracíme ke starým dobrým časům. Vzpomínáme na
dětství a idealizujeme si doby dávno minulé. Při zájmu o naše městečko si nelze nepoložit
otázku – jaké to vlastně bylo kdysi v Hodkovicích?
Bohužel, z hodkovické historie se dochova- Pro Hodkovice nám vzpomínku zazname-
lo jenom minimum zmínek o oslavách Vánoc. nal Richard Wenzel Eichler v knize Liebenau
Můžeme však předpokládat, že zdejší zvyky byly im Sudetenland: Ženy sedí v teplé místnosti při
podobné jako v okolí. Dnes máme tendenci od- draní peří a dědeček vzpomíná na staré straši-
lišovat české a německé tradice, ale až do druhé delné příběhy: „An Winter, wenns rajcht friert und
světové války zde žilo obyvatelstvo obou jazyků schneit, wenns watern tut wie ne rajcht gescheit,
pospolu a stejně tak smíšené byly i zvyky. Rozdíl wenn die Windwebn bis zum Fanstr ro kum, doß
byl ve způsobu života – jinak slavili Vánoce země- mr ne zum Fanstr raus sahn ko – dou setz mr uns
dělci na vesnicích, jinak řemeslníci a obchodníci halt of die Ufnbank, dou wrd uns ou die Zeit ne
ve městech, chudí dělníci nebo bohatí továrníci. lang, dr Kofetoup stieht schun an Riehr, war will,
Mimochodem, když chceme mluvit o tradi- dar schöpt sich ai.“ Neboli po našem: „V zimě, když
cích, měli bychom také vždy zmínit dobu, které pořádně mrzne a sněží, když je pořádná futeř, když
se týkaly. Protože, stejně jako vše ostatní, i zvy- se závěje přiblíží až k oknům, že skoro nevidíme
ky se časem měnily – staré zanikaly a nové vzni- ven – to si holt sedneme na lavici u kamen, dlouhou
kaly. Každý detail měl původně svůj důvod, je- chvíli ani tady nebudeme mít, hrnek na kafe už sto-
nomže po staletích jsme jej zapomněli a tak spíš jí na plotně, kdo chce, ten si naleje.“ Je to krásná
už jenom ze setrvačnosti vykonáváme zlomky
obřadů, které dávno pozbyly smyslu.
Zatímco nám připadá „ladovská zima“ nád-
herně romantická, ještě před sto lety našim před-
kům přinášela obavy z nedostatku zásob a s tím
spojené riziko hladomoru. V současnosti většina
lidí chápe logické souvislosti a vědecká vysvětle-
ní, ale dříve se museli spolehnout na svou víru.
A tak se pomocí předpovídání budoucnosti a ča-
rodějných rituálů snažili přitáhnout jazýček vah
života na stranu štěstí, bohatství, lásky...
Sotva přešly svátky Všech svatých a Dušičky,
byla zima na obzoru. Svatý Martin přijel mnoh-
de na běloušovi a poslední posvícenská husa
dozpívala. Na svatou Cecilku se sešli hudebníci
a kolem svaté Kateřiny se konaly poslední taneč-
ní zábavy. Skončily venkovní zemědělské práce
a s dlouhými temnými večery se život přesunul
dovnitř vyhřátých chalup. Ženy ani přitom ne-
zahálely a scházely se na přástkách a dračkách,
neboli předení lnu a draní peří. S výjimkou něko-
lika svátečních dní se tomu ženy věnovaly celou Vánoční reklama libereckého cukráře. Vyšlo dne
zimu. Byla to příležitost k vyprávění příběhů, což 20. prosince 1894 v novinách Gablonzer Anzeiger.
milovaly hlavně děti zalezlé na peci. (Zdroj: http://http://www.digitalniknihovna.cz)