Page 15 - Chytrý zpravodaj - Frenštát p. Radhoštěm 04 2022

Frenštátský
15

Duben 2022 společnost

Solidarita s Ukrajinou je veliká. Přinášíme několik příběhů, které vypovídají o posledních týdnech, které změnily svět

Soňa Adámková Současná situace dopadá na všechny
Ve středu 16. března jsme „Na každého z nás současná situace ve světě nějak
připravovaly s kolegyněmi dopadá, ať si to přiznáváme nebo ne,“ napsala nám
v Domě kultury tvořivou dvacetiletá studentka Masarykovy univerzity v Brně
dílničku pro ukrajinské Tereza Kalinová. „Nejvíce v tuto chvíli na Ukrajince,
děti, abychom je zabavily ale já mám i jinou zkušenost,“ pokračuje Tereza. „Na
po dobu, než jejich ma- jednom semináři jsem si povídala se svou ruskou spo-
minky získají potřebné in- lužačkou. S činy vlády její domoviny nesouhlasí, což
formace. Přišel i osmiletý taky dává najevo i na na sociálních sítích. Za to jí při
Míša. Byl velmi zručný a ši- návratu hrozí vězení. Neví, jestli za její vystupování
kovný. Během chvilky vy- na sociálních sítích není perzekuována její rodina
tvořil modrožlutého ptáčka v Rusku a jestli se s nimi vůbec ještě někdy uvidí. Dal-
z papíru. „Modrá a žlutá, to ší věcí jsou zakázané platby. Rodiče jí nemůžou po-
jsou naše barvy, víš?“ „Ano, sílat peníze. Chodí proto při studiu každé odpoledne
to vím, usmála jsem se na do práce. Ale nestačí to. Musí si najít levnější bydlení.
něj. „U nás na Ukrajině je Ptali jsme se jí, jestli nemá nárok na nějakou peněžní
vojna,“ pokračoval, aniž se pomoc. „To asi ne, jsou tu potřebnější.“ Co tím chci
na mě podíval. „My, ale vy- říct? Měli bychom přestat lepit na lidi nenávistné ná-
hrajme a já se s mámou vrá- lepky kvůli věcem, které oni sami neovlivní, jako je
tím zpátky domů, za tátou právě třeba země původu, ze které utekli jinam, mož-
Děti z Dětského domova odjíždí do 1100 km vzdálené Litvy. Loučí se s nimi personál hotelu Bartoš, kde byly ubytovány. Byly naprosto a kamarády.“ ná právě proto, že s tamním režimem nesouhlasí.“
bezprostřední, úžasné, skromné, přirostly nám všem k srdci.
Cesta z Kyjeva do Ostravy. Cesta do bezpečí

Sedíme v bytě v centru Ostravy, na stole kouří z hrníčků právě uvařený čaj a povídáme si o návštěvě ZOO, ze které jsme se právě vrátili. Po
chvíli se konverzace stočí na válku. Helen mi hlásí novinky, jak z médií, ale taky od své matky z Ukrajiny. Je to už týden, co jsou ubytováni u nás.
S manželkou jsme se dohodli, že se nebudeme příliš vyptávat a dáme „našim“ Ukrajincům prostor, aby sami začali vyprávět svůj příběh, až na
to budou připraveni.
Helen bydlela se svým dvanáctile- Helen a Michal měli štěstí, protože se o možnosti zůstat ve Lvově, ale když noc ve školní tělocvičně, kde mohli
tým synem Michalem v Kyjevě v čás- jim povedlo najít dobrovolníka, který viděly situaci na nádraží, rozhodly se přenocovat. „Byli jsme rádi, nic ne-
ti Kotsubynske, která je asi 7 km od je odvezl autem na nádraží. Ostatní pokračovat dále na západ. Nádraží vybuchovalo, bylo tam teplo a mohli
Irpině a 15 km od Hostomelu, kde se takové štěstí neměli, Iryna s Kate- ve Lvově shodně popisují jako místo jsme na záchod, ale děti to samozřej-
vedou od začátku války velmi tvrdé rinou musely jít na vlakové nádraží naplněné k prasknutí. Po vystoupení mě nesly těžce, spousta z nich plakala
boje. Začátek války nemusel Heleně pěšky přes 20 km. Veřejná doprava z vlaku sháněly vodu, jediný otevřený a ostatní, když je slyšely, tak se přidá-
nikdo oznamovat. Když ji nad ránem totiž v Kyjevě od začátku války z větší obchod a před ním fronta na několik valy. Odpočali jsme si, ale moc jsme
24. února vzbudily výbuchy a bu- části nefunguje. hodin. Naštěstí zde byli dobrovolníci, nespali,“ vypráví Tatiana.
rácení letadel, bylo jasné, že začala Helen mi vypráví, že hlavním Helen vystála hodinu ve frontě, do- „Ráno jsme přejeli do Varšavy,
válka. Sirény, které upozorňovaly problémem byla voda. Po cestě na stala čaj, voda k dispozici nebyla. Tu kde jsem zaplatila za hotel, potře-
na bombardování, několikrát denně nádraží nebyly žádné otevřené ob- nakonec koupily až v místnosti zříze- bovaly jsme být jen spolu a trošku
vyhnaly Helenu a Michala do krytu. chody, takže s sebou nesli jen malé né pro matky s dětmi. Helen popisuje, se uklidnit. Ještě ten den jsme za-
Dny následující nebyly výjimkou, zásoby jídla a trochu vody. Na nádra- jak na podlaze spaly matky s kojenci, čaly obcházet centra pro ukrajinské
a tak se Helen s Michalem přesouva- ží v Kyjevě byly tisíce lidí a obrovský které překračovali lidé, procházející uprchlíky a hledaly jsme ubytování.
li mezi bytem a veřejným bunkrem. zmatek. Vlaky na Ukrajině nyní jezdí místností, teplota okolo -4C. „Bylo to Samozřejmě máme nějaké peníze
Život v Kyjevě se proměnil ze dne zadarmo, ale množství lidí, kteří se strašné, vidět batolata na zemi, jen na na účtu, protože jsme všechny měly
na den. Obchody byly vykoupené do nich snažili dostat, je enormní. tenkých dekách,“ potvrzuje Tatiana. práci, ale na to, platit si hotel delší
a pokud některé z nich otevřely, bylo „K prvnímu vlaku jsme se ani nepři- Naštěstí se všem povedlo dostat do dobu, jsme peníze neměly. Zároveň
možné koupit jen základní potraviny. blížili, nešlo to, dav lidí byl tak hustý vlaku, který odjížděl po osmé hodině jsme procházely facebookové sku-
Obchody navíc přestaly přijímat ho- a všichni se tlačili dopředu. Byly to do Polska. Původně měl jet vlak do piny, kde se nabízela pomoc lidem
tovost, dalo se platit pouze platební hlavně ženy a děti, z nichž většina polské Přemyšle, ale cestou se cílová z Ukrajiny,“ doplňuje Helen. Tam
kartou. S přibývajícími dny války se plakala. Bylo nám jasné, že se do vla- destinace změnila a vlak zamířil do jsem uviděla Adamovu nabídku uby-
situace dále zhoršovala. V důsledku ku nedostaneme. Když se blížil k ved- Zamosce. Na Ukrajinských hrani- tování. Napsala jsem jen dvě zprávy
bombardování došlo k výpadku pří- lejšímu nástupišti další vlak, který za- cích stál vlak 4 hodiny, dalších 5 ho- a okamžitě jsme přešli na komuni-
vodu plynu, elektřina nefungovala tím neměl určenou cílovou destinaci, din pak na polské straně. „Děti plaka- kaci přes Whatsapp, kde nám na-
a vytápění, na které byl bytový dům, skočili jsme do kolejiště a přes koleje ly a spousta žen taky. V kupé pro 6 lidí psal, ať přijedeme do Ostravy.
kde Helen bydlela napojen, také ne- přeběhli k němu. Podařilo se nám do nás bylo 13, neměli jsme vodu a opět Když mi Helen potvrdila, že
fungovalo. Ze dne na den se tak ocitli něj nastoupit,“ říká Helena. Vlak jel strašné horko. Když pak přišli polští můžou dorazit, hned další den
s Michalem bez tepla, možnosti uva- na trase Kyjev – Lvov. Cesta trvala celníci, tak to byla opravdu záchrana, jsme se dali do příprav ubytování
řit si jídlo nebo nabít telefon. Po osmi 12 hodin a v kupé bylo napěchova- protože s sebou přinesli vodu a taky a 9. 3. 2022 ve 22.07 jsme celou sku-
dnech hlasitých výbuchů a střelby, ných 12 lidí. V přeplněném vlaku bylo nějaké jídlo. Byli jsme dojatí a hroz- pinku – Helen, Katarinu, Tatianu,
která k nim doléhala z Irpyně a Ho- strašné horko. „Hlavní problém byla ně jsme jim děkovali, protože vodu Irynu, Michala a Lisu jeli vyzved-
melna, se Helen rozhodla se synem voda, prostě jsme ji neměli kde kou- jsme opravdu potřebovali,“ vzpo- nout na nádraží Ostrava Svinov. Po
Ukrajinu opustit. K ní se připojila pit a ve vlaku také nebyla. Měli jsme míná Helen. Hodinu před půlnocí 5 dnech se dostali do České republi-
také její sestra Iryna, se svou dcerou hroznou žízeň,“ popisuje mi Iryna. dorazili do města Zamosc v Polsku. ky, kde není válka.
Katerinou a nejlepší kamarádkou V 5 hodin ráno dorazily vlakem do Vzhledem k tomu, že hlavně děti byly Adam Stejskal
Tatianou a její malou dcerou Lisou. Lvova. Při cestě ještě uvažovaly vyčerpané, se rozhodli zůstat přes