Page 14 - Chytrý zpravodaj - Čebín říjen 2021
P. 14

RŮZNÉ


            Čtyři kamarádi aneb Čebínské rychlé šípy





















                             Zleva: Mirek Juříček, Vláďa Bracek z Drásova, Jiří Večeřa a Mirek
                                    Balák (vedoucí party, správce klubovny a kronikář)


       V květnu roku 1970 vyšla v časopise Sedmička celostránková reportáž nazvaná Čtyři kama-
       rádi, jejímž autorem byl spisovatel Stanislav Rudolf, mimo jiné autor slavného dívčího románu
       Metráček, který byl v roce 1971 zfilmován.
              Článek pojednává o partě čtyř kamarádů, kteří se po zrušení pionýrských schůzek or-
       ganizovaných čebínskou školou rozhodli, že se budou i bez dospělého vedoucího dále
       scházet, což jim vydrželo od roku 1965 do roku 1970.
              Podle knih a komiksů Jaroslava Foglara se pojmenovali Rychlé šípy. Klubovnu měli na
       půdě u Baláků č. p. 92, a i když měla velikost pouhé dva metry čtvereční, vešlo se do ní
       přesně to, co kluci potřebovali, a především stovky nápadů a plánů. Kluci podnikali výpravy,
       uspořádali celoroční brannou hru, lovili bobříky, sbírali podběl a pomerančovou kůru, souse-
       dům skládali dřevo a uhlí, aby si mohli koupit zelené košile, a také popsali na pět set stránek
       své kroniky.
              V rámci návštěvy Stanislava Rudolfa v Čebíně, na základě které vznikla tato reportáž,
       proběhlo i zakopání listiny věrnosti. Sám Stanislav Rudolf zavzpomínal na to, co se dělo poté,
       v níže uvedeném úsměvném článku uveřejněném v roce 1971 v letním speciálu Sedmičky
       v rubrice Co v reportážích nebylo, jehož doslovný přepis níže uvádím.
              Objevili jsme v Čebíně u Brna senzační partu čtyř pionýrů (označení Rychlé šípy už ne-
       bylo v době normalizace možné použít). Pozvali nás (Stanislava Rudolfa a fotografa Mirka
       Martinovského) na svou 350. schůzku. Strávili jsme s nimi krásný den, zakopali na tajném
       místě listinu věrnosti.
              A potom jsme se loudali domů. Najednou déšť. Průtrž mračen. Než jsme doběhli
       k prvnímu stavení, byli jsme promočeni na kůži.

              U Baláků v kuchyni jsme se sušili. Zapnuli jsme teplomet, vařič, žehličku, Mirek zatopil
       v kamnech.

              V půl páté přišla Mirkova maminka z práce. „To jsou…“ představoval nás Mirek.
              Stáli jsme uprostřed kuchyně jen v trenýrkách, se zplihlými vlasy jako dva vodníci.

              Paní se na nás trochu nejistě podívala. Patrně si představovala novináře jinak.



                                                                                                     Karel Celbr

                                                           14
   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19