Page 22 - Chytrý zpravodaj - Čáslav leden 2022

Kultura
22

ČTYŘI OTÁZKY PRO ČÁSLAVSKOU VÝTVARNICI

MGA. KATEŘINU STRACH TICHOU

Kateřina Strach Tichá odešla po maturitě na čáslavském gym-
náziu studovat do Prahy na Akademii výtvarných umění (2007);
absolvovala v ateliéru Intermediální tvorby prof. Milana Knížáka.
Stala se členkou Spolku sochařů České republiky, zvítězila v sou-
těži o portrét Elišky Junkové (2017) a v soutěži o portrét Františka
Janečka (2019). V loňském roce vytvořila pro zdejší gymnázium
pamětní desku prof. Bohumila Böhma.

Kdo a jaké okolnosti formovaly tvoje rozhodnutí stát se
výtvarnou umělkyní?
Nejsem si jistá, zda jsem se někdy vůbec rozhodla stát se
„výtvarnou umělkyní“, dodnes mám z označení „umělkyně“ ve
spojení se svojí osobou divný pocit. Od malička, co si pamatu-
ji, mě bavilo kreslit a vůbec nějak něco vytvářet, bylo mi v tom
dobře. Takže jsem se tomu přirozeně v rámci možností věnova-
la a s přibližující se maturitou jsem si víc a víc přála moct něco
výtvarného studovat na vysoké škole. Že mě vzali na Akade-
mii, a k tomu napoprvé, to byl zázrak, ve který jsem tehdy reál-
ně nevěřila. Ještě několik dalších let mi trvalo pochopit, že tam
nejsem nedopatřením. Nakonec se mi myslím podařilo najít,
v čem je moje síla, a chtěla jsem a chci se výtvarnému umění pro-
fesionálně věnovat, i když to dodnes není můj hlavní zdroj obživy.

Tvoříš a žiješ v Čáslavi. Zůstala jsi „doma“ a máš tedy možnost
dobře vnímat kulturní život kolem sebe. Proč je kultura i na malém
městě důležitá?
Když jsem ještě pobývala v Praze, bylo pro mě samozřejmé
moct si denně vybírat z nekonečné nabídky kulturních možností.
Vyrazit na vernisáž, koncert, do divadla, na přednášky… a také se
setkávat s lidmi, kteří cítí a smýšlejí podobně jako já. Pražská forma
zábavy, jakou jsem zažívala já, člověka přirozeně kultivovala jakoby
„do šířky“. Život na malém městě je v mnohém klidnější a poetič-
tější, ale také dokáže nenápadně ukolébat do takové trochu lenivé
stejnotvárnosti a možná uzavřenosti vůči vnějšímu světu. Proto je
potřeba vnášet sem aspoň „ostrůvky“ kultury, které mohou v klid-
ných vodách malého města představovat nové podněty, jak o živo-
tě i o sobě přemýšlet. Našeho dvouletého syna často bereme na
různé kulturní akce nejenom proto, aby například viděl dobrý obraz
a odmala kultivoval svůj vkus, ale také aby nasával atmosféru lidí,
kteří vědomě vystupují z každodenního koloběhu a chtějí se něco
dozvědět, pocítit. To je myslím strašně důležité a přála bych si ne-
jen kvůli němu, aby těch příležitostí bylo víc.

Platforma NOVA FORMA pořádá projekt mycelium/NOVA FOR-
MA 2. Jeho první část bude zahájena 23. dubna příštího roku v in-
dustriálním prostoru Gumárny v Čáslavi, jeho druhá část 7. května
v multifunkčním kulturním centru Pragovka. Projekt je jiný než běž-
né kolektivní výstavy. Jsi jednou z jeho účastnic, čím je pro tebe
zajímavý?
Tematické výstavy, které jsem dosud zažila, byly většinou za-
střešené společným názvem, ke kterému se přizvaní autoři více či
méně vztáhli – vybrali nějaké již existující dílo ze svého portfolia
nebo vytvořili něco nového – bez významnější vzájemné interak-
ce. Umělci na kolektivních výstavách se mnohdy osobně neznají
a soudržnost výstavního projektu se utváří velkou měrou až pod