Page 18 - Chytrý zpravodaj - Čáslav 06/2022

18 Historie

louho plánované a očekávané se v úterý 26. dubna 2022
proměnilo ve skutečnost. Urna s ostatky generála Fran-
Dtiška Moravce se vrátila domů, respektive do jeho rodné
Čáslavi. Stalo se tak 56 let po jeho smrti v USA, kam emig-
roval kvůli komunistickém převratu. A tak trochu symbolicky
měsíc a jeden den před 80. výročím atentátu na zastupujícího
říšského protektora Reinharda Heydricha, činu, na němž nesl
jeden z nejvýznamnějších čáslavských rodáků zásadní podíl.
Letadlo s Moravcovými ostatky odstartovalo z vojenského
letiště ve Washingtonu hodinu po půlnoci středoevropského
času. Na palubě se dále nacházeli generálovi příbuzní – včetně
vnučky Anity Moravcové Gardové a vnuka Alana Moravce Gar-
da –, česká ministryně obrany Jana Černochová nebo ředitel
Vojenského historického ústavu Aleš Knížek. Právě on urnu do
vojenského speciálu naložil poté, co mu ji předali příslušníci
americké čestné jednotky.
Nad Českem letadlo doprovodily dva stíhací letouny Gripen.
Na vojenském letišti v Čáslavi přistálo před desátou hodinou
dopoledne. Urnu vynesl z vojenského speciálu voják čestné
stráže a naložil ji do pohřebního vozu, jenž ji převezl k budově
velitelství základny. Tam se uskutečnil pietní ceremoniál. Na
něm zazněly česká i americká hymna a projevy nejen už zmí-
něných osobností, ale dále třeba také předsedkyně Poslanecké
sněmovny ČR Markéty Pekarové Adamové a starosty Čáslavi
Vlastislava Málka. Po skončení piety byla urna s generálovými
ostatky uložena v kolumbáriu na čáslavském hřbitově. Celá
událost se bezesporu zapíše do dějin českého vojenství. Nic
menšího si František Moravec nezasloužil.
„Můj národ byl ohrožen v kořenech své existence za Habsbur-
ků, byl odsouzen k vyhlazení a vysídlení nacistickými šílenci
a právě nedávno se dostal proti své vůli do područí bolševického
Ruska. Dvakrát se zachránil, podruhé ovšem za značných obětí
a ztrát duchovních, hmotných i fyzických. Potřetí, unaven a vy-
čerpán, rezignoval, nemaje vůdců, kteří by jej vedli do boje proti
nepopiratelnému zlu. Prožil jsem ta údobí všechna.“
Psalo se 23. července 1895, když se Aloisovi a Běle Mo-
ravcovým narodil první syn. Následovat ho mělo ještě dalších
devět dětí. Rodina zřízence okresního hejtmanství tak rozhodně
neměla na rozhazování. Nejstarší z potomků František odma-
la hodně četl a školu zvládal bez nejmenších problémů. I díky
tomu už ve čtvrté třídě přestoupil na gymnázium, odmaturoval
v roce 1913 s vyznamenáním. Jeho další kroky vedly ke studiu
moderní filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kon-
krétně latiny a francouzštiny. Jenže pak vypukla první světová
válka a on musel narukovat.
Nejprve sloužil v Čáslavi, pak v Jablonci nad Nisou. Ab-
solvoval důstojnickou školu záložních důstojníků a poté ode-
šel do Maďarska a později do Haliče, to už jako podporučík
a velitel pěší čety. Prvních bojů se zúčastnil na východní frontě
František a 13. ledna 1916 přešel v Polsku s celou hlídkou do ruského
zajetí v ruském Caricynu – pozdějším Stalingradu, dnešním
Volgogradu. Toho samého roku se mu toho událo ještě mno-
ho. Jako dobrovolník bojoval na rumunské frontě. Velel četě,
pak rotě a nakonec byl jmenován do funkce pobočníka velitele
2. praporu 2. pluku 1. Srbské legie. V září utrpěl průstřel kotníku.
MORAVEC Jakmile to bylo jen trochu možné, vrátil se do služby.
V listopadu 1918 se vrátil se svým plukem do nově vznik-
lého Československa, ale u domácího krbu se dlouho neohřál.
Prakticky obratem ho poslali na Slovensko bojovat proti maďar-
ctil právo žít svobodně ským revolucionářům. Válka tak pro něj svým způsobem skon-
čila až v červnu 1919.
V armádě našel jeden z hlavních smyslů svého života. Byl
IM přidělen do Plzně v hodnosti kapitána pěchoty. V západních Če-