Page 18 - Chytrý zpravodaj - Čáslav 03 2022

18 Život ve městě

ROZHOVOR S RENATOU KODADOVOU

„NEŘEKLA BYCH, ŽE BILANCUJI, SPÍŠE VZPOMÍNÁM.“ IM

Čáslavská rodačka Renata Kodadová (dívčím jmé- a to mě patrně tehdy oslovilo. Navíc to byla cesta za
nem Iglová) se jako první ženská členka České filhar- mým snem… hrát v orchestru. Mnoho let jsem hrála
monie navždy zapsala do dějin české hudby. Témat na klavír, chodila jsem i na hodiny hry na violoncello
k rozhovoru jsme tudíž měli více než dost. Tím spíš, a příčnou flétnu. Ale brzy jsem se zaměřila právě
že tato vitální a sympatická dáma oslavila 25. února na harfu a klavír.
80. narozeniny.
V roce 1970 jste se stala první stálou žen-
Dnes už v Čáslavi nebydlíte. Jezdíváte sem skou členkou orchestru České filharmonie. Jak
přesto někdy? k tomu došlo?

Máte pravdu, již mnoho let žiji s rodinou v Praze. Čáslav je ale Byla jsem posluchačkou ve třídě prof. Karla Patrase, a když
nedaleko a občas si do svého rodného města cestu najdu. Stále vypsali konkurz, byla to pro mě čest, zúčastnit se jej. Stát se
vzpomínám na „Váchov“, kde jsme s rodiči bydleli. Jsem hrdá, že kolegyní milovaného pana profesora, který v mém životě mno-
jsem rodačkou právě zde. Je to krásné, mému srdci milé město. ho znamenal, a členkou tak báječného orchestru, to byl splněný
sen. Ano, byla jsem první ženou ve stálém angažmá, osmnáct
Jak na dětství tady strávené vzpomínáte a dokdy jste následujících let jsem v něm také sama zůstala. Po této době,
zde žila? kdy profesor Patras (mimo jiné tatínek známé herečky Dagmar
Patrasové) končil svoji profesionální kariéru, ke mně do skupiny
Město jsme museli opustit v roce 1945, tatínek byl v rámci harf přibyla nová kolegyně.
svého pracovního zařazení přesunut a dostal práci právníka v Li-
berci. Odtud jsme pak ze stejného důvodu přesídlili do Českých Cítíte se v tomto směru jako průkopnice? Chovaly se
Budějovic. Na Čáslav mám vzpomínky malého dítěte, avšak ně- k vám podle toho kolegyně, které přišly po vás?
které věci bez ohledu na věk nezapomenete. Možná je to trochu
dramatická vzpomínka, ale dodnes mám před očima německé Slovo „průkopnice“ bych určitě nepoužila. Jistě, měla jsem
vojáky utíkající přes zdejší železniční násep. povahu a životní nastavení takové, abych se v této pozici cítila
dobře. Ale nikdy to nebyl faktor,
Měla jste tu, případně stá- který by hrál nějakou roli. Nebylo
le máte nějaká oblíbená mís- to tak, že bych si za něčím po-
ta? dobným cíleně šla. Dostávám ta-
kové otázky častěji a vlastně mě
Na Čáslav často vzpomíná trochu překvapují. Nemyslím si,
můj starší bratr, hudební skla- že by skutečnost, že jsem byla
datel Milan Iglo. Místa, na která dlouhou dobu jedinou ženou v ji-
vzpomínáme, jsou ale často spí- nak ryze mužském prostředí, byla
še z vyprávění našich rodičů. Po- tak podstatná. Nezvyklé spíš bylo
city, jež ve mně zmínka o Čáslavi se v sedmdesátých letech naplno
vyvolává, jsou ale vždy plné lásky věnovat svému zaměstnání a mít
a pocitu bezpečí, který jsem jako přitom malé dítě. Dnes už to tak
malá díky rodičům měla. společnost nevnímá, je to věc běž-
nější a přijímaná jako větší samo-
V kolika letech jste si uvě- Paní Kodadová s prof. Karlem Patrasem zřejmost.
domila, že byste svou bu-
doucnost chtěla napevno spojit s hudbou? Šéfdirigentem České filharmonie byl za vašeho pů-
sobení slavný Václav Neumann. Jak na spolupráci s ním
Myslím, že to bylo tak v mých 14 letech. Možná i vlivem ro- vzpomínáte?
dinného prostředí. Maminka byla učitelkou hudby, dirigentkou pě-
veckých sborů, a hudba byla vždy samozřejmou součástí našeho Děkuji za tuto otázku. Vzpomínám na něj s láskou, úctou
života. Nikdy jsem vlastně nepřemýšlela o tom, že bych chtěla a velkým dojetím. Václav Neumann byl výjimečný člověk. Profe-
svůj život spojit s čímkoli jiným. Některé věci tak asi jednoduše sionál, člověk velmi ušlechtilý a laskavý, navíc se smyslem pro
mají být, a má-li člověk štěstí, potká je a rozezná ve správný čas. inteligentní humor. Jestli jsme v České filharmonii měli někdy po-
cit, že jsou věci „mezi nebem a zemí“, byly to Mahlerovy symfonie
Čím vás okouzlila právě harfa? Ovládáte i jiné hudební právě s Václavem Neumannem. Mohu jejich poslech čtenářům
nástroje? jen doporučit. Zejména v dnešní neklidné době jsou tyto nahráv-
ky účinným lékem pro duši.
Upřímně řečeno, znovu se trochu vracíme k náhodě, existuje-li
v životě něco takového. Harfu jsem poprvé viděla a chodila na Později jste se prosadila také jako hudební pedagožka
ni zkoušet hrát bez jakéhokoli odborného vedení – k sousedům na HAMU. Vyvíjí se nějak během let přístup studentů ke
v Českých Budějovicích. Byla to neobyčejně zajímavá věc, složitá, klasické hudbě?