Page 29 - Chytrý zpravodaj - Broumov 04/2024

Různé

rodinách opětovně. Sama příslušnice vietnamské komu- bychom jim mohli sdělit, že ten jejich „newspeak“ a ří-
nity uváděla, jak při rozdílných kulturních představách dící a plánovací systém by jim někdejší soudruzi mohli
o výchově dochází často k nepochopení, rozepřím leckdy už i závidět. „Nevermore!“ věřili jsme naivně
a k nezdaru. Paní Mitce, Dennymu a jeho rodičům to kla- v devadesátkách.
plo, pěkné, ne však zcela samozřejmé, tečka. Měl bych prý otevřít oči, abych uzřel, že není pravda,
Ano, napsal jsem, že my zde v Sudetech obzvláště víme, že u nás „vůbec nikoho nikdy nediskriminujeme“.
zač je integrace loket. Oponentka zjevně nechápe Kdyby je měla otevřené i oponentka, viděla by stejně
význam tohoto idiomu, když mi podsouvá, že se jím po- jako já, že jsem se takového tvrzení jednoduše nedopus-
kouším cosi bagatelizovat. Zlehčuje ona, já jím naopak til. Taktéž, že slušného a pracovitého člověka poznáme
upozorňuji, v kontextu současné Evropy obecně řečeno, na první pohled, jsem neřekl. Ovšem z desáté praktic-
na nutnost plně chápat složitost každého daného pro- ké zkušenosti si už přeci jen leccos odvodit troufáme.
blému v kombinaci s vědomím náročnosti úsilí a objemu Připouštím jen, že u té pracovitosti jde o hrubší zkratku
prostředků, které k jeho vyřešení budu muset vynaložit. – nenarážel jsem tím na nezaměstnané. Slušný je u mě
Opakem je „nevědět, zač je toho loket“ – tzn. předešle už jen ten, kdo si například před vstupem do domov-
uvedené si plně neuvědomovat. Jde tedy o střet mezi ní chodby očistí boty; pracovitý je pak v případě, kdy
přístupem realisticky odpovědným a přístupem ideali- coby nájemník tu chodbu pravidelně a pečlivě uklízí.
sticky neodpovědným. O tom by šlo napsat samostatné Pokud neuklízí a ještě vám, když stíráte v přízemí, flus-
pojednání, ale takto aspoň náznakem. ne z prvního patra před hadru a sklepne popel z cigarety

A my zde v Sudetech opravdu speciálně víme, zač je toho (osobní zážitek – a nešlo o Roma, dodám pro jistotu), pak
je to člověk nepracovitý, neslušný, ba hovado. Ano, tak-
např. historický „loket“ německý a zač český – skončilo to „prosťáčkovsky“ jednoduché rozpoznávání tu u nás
to vyhrocením až do pověstných hrdel a statků. Napsat většinově máme, paní Chuchmáková. Vám je slušnost
„Sudety jsme kolonizovali“ je prý ode mne „perla“.
Dovoluji si podotknout, že termíny kolonizace a kolo- a pracovitost „nic neznamenající obezličkou, za kte-
nisté se v roce 1945 běžně užívaly, přičemž já jsem po rou se jen schováváme“? Hmm. Shodou okolností jsem
nich sáhnul v souvislosti s porotou vyjádřenou potřebou v době psaní těchto řádků narazil na erb průmyslnické-
„zkoumání tématu postkolonialismu“. Což mi tedy ve ho rodu Pollacků, který provozoval jednu ze svých fabrik
spojitosti s českými kandidáty na EHMK připadne jako i Broumově. Měli na něm uvedeno rodové heslo „Arbeit
„perla“ daleko větší. Při vzniku ČSR sice vzduchem jakési und Ehre“ (Práce a čest), obezličkáři jedni!
velikášské „vlhké“ sny o koloniích poletovaly, ale nako- Uvádíte, že bychom měli usilovat o „společnost, ve
nec (řečeno s nadsázkou) zůstalo jen u těch Sudet roku které se všichni tak nějak sneseme, a je nám celkem
1945. A víme zde lépe než jiní, kdo a odkud sem po válce jedno, odkud kdo je a jakou má barvu pleti“. Jsem
dorazil, jak obtížné bylo sžití se rozdílných mentalit jak v souhlasu, toliko se snažím upozornit na riziko, že
mezi sebou navzájem, tak i všech dohromady s „cizác- společenský smír (ono vzájemné snesení se) je křehkou
ky“ vnímaným prostředím, kolik nepochopení, antipatií, záležitostí, a když se nerozumně přepíná jako drát, pak
zmaru… - dodnes to prosakuje, známe zač loket. A díky také jako drát může prasknout. Záleží při tom na chování,
početné místní komunitě víme, i zač je „loket“ romský: nikoli na barvě pleti. A jakže ovšem zněla otázka poradce
počátky integrační snah sahají už do první republiky, Maussena: „Jsou kompletně všichni v té skupině
a přesto ani po zhruba století, přes značný pokrok a díl- bílí?“ Trvám na tom, že takto nepátral po valérech, že se
čí úspěchy, stále nemůžeme zahlásit: hotovo, splněno, nepoptával po našich Romech. Požadoval něco ve smyslu
zdařilo se! To není kritika toho ani onoho, to je prosté ideálního (ideového, ba ideologického) multikulturního
konstatování faktu: jde o obtížnou, někdy se může zdát obrazu – asi jako na fotografii vlevo. Takovýchto obrázků
až neřešitelnou záležitost. „progresivního, multietnicky rozjásaného nekonečného
štěstí“ najdete na internetu na stovky. Jsou vytvářeny
A o tom by se k nám možná měli jezdit poučit (tedy programově, a jde tedy o propagandu mající za cíl
nikoli nás poučovat) „progresivní, sociálně inženýr- lakovat realitu na růžovo, respektive zobrazovat ideál,
ské kartely EU“ – tak mě alespoň rádoby cituje paní který je ale pouhou iluzí, vysněnou představou Ráje na
Chuchmánková. Já ovšem o kartelech nepsal, já psal Zemi. My starší pak máme pocit „déjà vu“, viz dobový
o karatelích. No, zřejmě kartel jako kotel, nebo kos- sovětský propagandistický plakát vpravo. A z falešnosti
tel, hlavně že si rozumíme. Ale možná ví o bruselských obojího nám naskakují pupínky.
strukturách více než já, tedy dobrá, zapisuji si nový po-
znatek: karatelé se tam sdružují v kartelech! Měl jsem už Karel Franze
delší dobu podezření. A kdyby se „karteloví karatelé“ Jak vidno, komunistická propaganda trpěla ještě
přijeli poučit, pak my starší, co jsme prožili budování šovinistickými nedostatky: přes veškerou všebratrskou
komunismu na vlastní kůži (a víme tak, zač ho byl loket), multietnicitu byl ústřední postavou „sovjetskij arijskij
tovaryšč“.

29