Page 19 - Chytrý zpravodaj - Broumov 04/2024

Kultura

Štěpáne, Vy jste zase osobně mluvil s ředitelem Strašidlákov
hudební školy Conservatório Bomfim, co Vás zaujalo? Pohádkový průvodce regionem
Téměř dvouhodinové setkání s panem ředitelem a částí
jeho týmu pro mě bylo velkou inspirací pro pojetí vzdě-
lávaní dětí od útlého věku do dospělosti. Konzervatoř je
na velmi vysoké úrovni a i přesto, že pouze třetina dětí
po ukončení pokračuje na umělecké univerzity, všichni
berou výuku velmi vážně. Děti jsou vedeny k sebevědo-
mé prezentaci svých dovedností. Několik dětí nám bez
zaváhání zahrálo na klavír, housle, ale i zazpívalo kousek
opery. Velkou inspirací mi byla i budova samotné školy.
Je velmi jednoduchá, ale zároveň praktická a funkční.
K zamyšlení byla strohost vybavení tříd, kde nenajde-
te žádnou květinu ani obrázek, došlo mi, že děti se tak
lépe soustředí na samotnou výuku, nic je nerozptyluje,
a i když u nás je kultura a způsob fungování jiný, toto mě
opravdu inspirovalo.
Doporučili byste podobnou studijní cestu i jiným lidem
z Broumova? Případně proč?
Štěpán: Líbí se mi rčení, že doma není nikdo prorokem.
Je potřeba nasbírat zkušenosti v cizině, dospět třeba
k nějakým částečným úspěchům, případně neúspěchům, Pohádka Pavoučí nohy - místo příběhu Hřbitovní
a pak se vrátit a zkušenosti předávat dál. Mám pocit, kostel Panny Marie (Broumov)
že pro Broumovsko je to hodně důležité, protože jsme Bim, bam, bim, bam… Hodiny na věži odbíjely desátou ve-
pocitově i geograficky odříznuti od vnitrozemí, a je černí. A Matylda zase nespala, mrzly jí nohy. Čtvrtá vlevo
potřeba občas poodstoupit a podívat se na věci v širším a druhá zprava dostaly třesavku. Cuky, cuk! Oklepalo se
kontextu. i zbylých šest, až síťka s pavoučím tělem nadskočila. „Být
Jitka: Doporučila. I já jsem k cestě byla ze začátku skep- pavoučicí v kostelíku není nic pro měkkoty,“ zatřásla se
tická, protože mám zkušenosti se sdílením dobré praxe Matylda. Všechny holky mívají věčně zmrzlé nohy, ale
v rámci regionu nebo České republiky, ale ne do úplně představte si, když jich mají osm a k tomu tenoučkých
vzdálených míst v Evropě. Opravdu podobné cesty do- jako vlásek… To musí být teprve k nevydržení. A taky že
poručuji, protože jsem zjistila, že příklady dobré praxe, bylo. Matylda si je všechny přimáčkla k tělu a pozorova-
ale i způsoby řešení problémů jsou si podobné a dají se la, jak jí od pusy při výdechu stoupá obláček horkého
přenést i z druhého konce Evropy do malého Broumova. dýmu. Fúúú!
Skutečně jsme si v mnohém podobní. Aha? V tu ránu ji napadlo si na nohy tenhle teplý vzdou-
Kristýna Kvapilová šek fouknout. „Fú, fiúúú,“ zahřívala jednu nožičku po
druhé. A znovu, pořádně se nadechla a za chvíli funěla
jako mašina svištící údolím: „Fu, fu, fu, fu, fu, fu, fu, fu…
húúú!“ Plácla sebou vyřízeně na záda. „Už-už nemůžu.
Osm nožek, to se nedá. Sotva popadám de-dech…“ Otřela
si jednou z nich studený pot z čela a pak sedla do pa-
vučiny, aby se trochu pohoupala.
„Stejně neusnu,“ rozhoupávala pavoučí síťku víc a víc.
„Neusnu a ne-us-nu,“ zazívala ještě a všechna pavoučí
očka se jí konečně přivřela. (...)
Úryvek z knihy Strašidlákov: Pohádky z broumovského
dolíku

Eva Kroupová, ilustrace Jitka Matěnová

19