Page 14 - Chytrý Zpravodaj - Brandýs nad Labem září 2021

14 | MĚSTSKÉ LISTY Historie Září
Příběhy padlých vojáků

Brandýský hřbitov se stal místem odpočinku pro bezmála 70 vo-
jáků z období první světové války. O každém z nich něco vím.
Nejsou to tedy pro mne jen tak obyčejné hroby se jmény dávno
zapomenutých. jsou to smutné lidské osudy a příběhy, o kterých
vím možná už jen já sám a o něž bych se s vámi rád podělil.
Hned na úvod povídání symbolicky v Brandýse pocházeli z Bukoviny,
vyberu vojína Czepyhu, jenž se v krás- Chorvatska, Dalmácie, z tehdy pol-
ném sobotním letním dni, dne 20. ského Ruska, Uher, Tyrol, Istrie, Itálie
června roku 1914, utopil „ve starém nebo Rakouska.
labském rameni“ v Brandýse nad
Labem. Toho dne odvedl nejmenovaný smutné náVraty z Fronty
desátník čtrnáctého dragounského Dne 13. prosince roku 1914 spočinul
pluku vojáky z kasáren na koupání na brandýském hřbitově syn místního
a vojín z šesté eskadrony Basil Czepyha obchodníka Václava Jandy, sedma-
nepozorovaně sklouzl z mělčiny do dvacetiletý Stanislav. Sloužil jako ka- i oba Aloisovi rodiče byli rodilými kdo z rodiny nestará. Zapomněli na
hloubky a utonul. Psalo se tenkrát det c. k. dvanáctého pěšího pluku „Brandejšťáky“. Vím, kde mladičký něho? Ne, nezapomněli. Anna již zů-
o nebezpečných vírech a proudu, který a zemřel na střelné poranění pravého voják vyrůstal, kam chodil do školy, že stala válečnou vdovou. Pořád nesla
tělo nešťastného vojáka odnesl a které stehna v kolínské vojenské nemocnici byl svobodným, vyučeným pokrýva- vojákovo jméno i přesto, že po válce
nebylo ještě v pondělí 22. června nale- o čtyři dny dříve. Je tak paradoxně čem. Je smutné číst větu „onemocněl otěhotněla s neznámým mužem.
zeno. To by nás mohlo navádět k do- první vojenskou válečnou obětí Velké tuberkulosou plic ve službě v poli“. Maličký Josef ale zemřel ve věku pou-
mněnce, že místem smrti byla mlýnská války pohřbenou v Brandýse nad Jakou asi musel mít radost z návratu hého měsíce a jeho matka ho dlouho
strouha dnešního Ostrůvku. Byl prý Labem. Desítky dalších odvedenců domů a propuštění z vojenské služby, nepřežila. Odešla z tohoto světa 13. 2.
hledán vojskem i dobrovolníky celý z řad místních mladíků se do svého jakou radost měli rodiče ze shledání. 1922 ve věku pouhých dvaatřiceti let.
den a nejsmutnějším zjištěním je fakt, města již nikdy nevrátily a sloupce je- Za pouhé čtyři měsíce po jeho náhlé Chodíte-li přes brandýský hřbitov,
že mu končila vojenská služba a měl jich jmen čteme na pomnících, aniž smrti padl poslední výstřel války. nemůžete pohřbené vojáky minout.
být propuštěn domů. Pocházel z malič- bychom přesně věděli, kde jsou jejich V kalendáři bylo datum 11. listopadu U nás se na ně nedalo zapomenout,
ké osady Kobaki na dnešní Ukrajině. hroby. 1918. a kdyby mohli, vyprávěli by nám kruté
Narodil se v roce 1890 a byl rumunské Mnoho z nich je vedeno v zázna- Smutný je i příběh italského vojáka, příběhy doby, ve které žili a která jim
národnosti. mech jako nezvěstní. Z rodilých který byl rakouskými vojáky zajat život vzala. Občas někdo zapálí svíč-
Řeknete si možná, že by do domova v Brandýse nad Labem je tu pohřben v bitvě na Piavě, dne 18. 12. 1917 ku, občas položí květinu. Jména
vzdáleného přes tisíc kilometrů stejně pouze kadet c. k. rakouského pěšího u vrchu Col Della Beretta. Jmenoval Sitnik Michael, Gyuragy Vranyes,
asi nedošel, protože o týden později čtrnáctého pluku František Fetter, se Carlo Ramella a sloužil u třetího Turko Mario, Ciriak Bare, Harastija
spáchal Gavrilo Princip v Sarajevu jenž 27. srpna roku 1915 zemřel na pěšího pluku Alpinů. Narodil se roku Stefan, Zsilovan Vazsil nebo Winěvski
atentát na Františka Ferdinanda d´ střelné poranění břicha ve vojenské 1898 v Revoli, které se stalo za uply- Stanislav napovídají, odkud tito vojá-
Este a o měsíc později vypukla první nemocnici v Brně, vojín c. k. rakous- nulé roky předměstím Turína. Měl ci pocházeli, a ten poslední mnou
světová válka, které by nejspíš neuni- kého domobraneckého osmého pluku obrovské štěstí a byl jedním z mála jmenovaný byl dokonce válečným za-
kl. Ale o to smutnější příběh to je. Karel Pertlík z Vrábí, jenž utrpěl stej- zajatců, kteří se z internačního tábora jatcem, Polákem, vojínem ruského
Uplynulo sto sedm let, voják je dáv- né poranění, vojín pěšího zeměbra- v Milovicích dostali na přímluvu zná- třiačtyřicátého pěšího pluku, který ja-
no zapomenut ve své zemi a málem neckého dvacátého pluku Václav mých lidí do Staré Boleslavi, kde byl ko tovární dělník pracoval
byl zapomenut i zde. Chybně je mat- Hlaváček, vojín osmého zeměbranec- ubytován, a pracoval v Melicharově v Melicharově továrně. Bylo mu
ričně udáván jako Jan, ale to se stává. kého pluku Josef Satran, vojín Karel továrně. Relativně v klidu mohl válku sedmadvacet let.
Až bude dělána nová deska na po- Ždímal a pouze devatenáctiletý váleč- přežít, protože zajatcům tu především Jsem ze Zelenče, tudíž mne nejvíce
mník, budou už mít vojáci jména ný invalida Alois Brůžek, vojín osma- pomáhali ti, kteří své syny měli též zaujal příběh vojína sedmého dra-
opravená. Vždyť i jméno Basil je s nej- dvacátého pěšího pluku. Z fronty se v zajetí, ale bohužel neunesl stesk po gounského pluku Václava Skrety.
větší pravděpodobností jen chybným tito vojáci vrátili domů těžce nemocní domově a dne 12. 3. 1918 skočil ve Nastoupil do Brandýsa k jezdectvu,
opisem jména Vasil z azbuky a není a K. k. Truppennspital No. 337 Staré Boleslavi pod vlak. Po válce byl byl synem koláře, ale učil se před vál-
jediným, jehož jméno bylo zkomole- Brandeis jim byl místem smrti. exhumován a převezen do Milovic. kou řezníkem. Také on zemřel v míst-
no. Jiní z pohřbených vojáků I dnes se mi těžko píše o tom, že ní vojenské nemocnici. V jeho zázna-
oPuŠtěné hroBy mech je uvedeno, že skonal na násled-
Destička se jménem František Varyš ky válečných útrap dne 15. října 1918.
na hrobě vojína ze Staré Boleslavi má U tohoto zelenečského rodáka mne
také co vyprávět. Vždyť tento voják byl ale zarazilo datum narození 27. 12.
místní, ještě před válkou se sem přiže- 1900. Ne, nebyla to chyba matrikáře.
nil. Narodil se horníkovi Petrovi Bylo mu opravdu sedmnáct let!
a matce Barboře v Lužné 24. 3. 1885, Zdrcení rodiče ho pohřbili ve
po škole se vyučil bednářem. Do naše- Svémyslicích.
ho města přišel za prací, a jak už to Sto tři let je příliš vzdálená doba na
u bednářů bývá, stal se zaměstnan- to, abychom o vojácích z první světo-
cem pivovaru. Ve svých pětadvaceti vé války věděli více než jen jména vy-
letech si vzal za ženu služebnou Annu rytá do studeného kamene pomníků.
Tvrdou v kostele sv. Václava ve Staré Ale pomníky jsou ve všech vesničkách
Boleslavi a žili spolu do vypuknutí vál- a městech kolem nás. Vzpomeňme
ky v domku s číslem popisným 32. nyní na ty, jejichž jména jsou na nich
I on musel odejít na frontu, i on měl to vyryta, a nedejme zapomenout na na-
obrovské válečné štěstí a pro nemoc še padlé. Protože nebýt jich, republiku
se vrátil domů. Zemřel 15. 9. 1918. bychom neměli.
Zajímalo mne, proč se o jeho hrob ni- Petr Enc