Page 17 - Chytrý zpravodaj - Benátky nad Jizerou 05/2025

ZPravoDajSTví

O den později, 4. května, došlo k tiché dohodě mezi domácím odbojem
a velitelem německého stavebního oddílu, plukovníkem Hoffmanem.
Německé jednotky měly složit zbraně bez boje. Situace se však změ-
nila už 5. května, kdy dorazily zprávy o pražském povstání. Na četnické
stanici (dnešní budova ZUŠ J. A. Bendy) zavlála československá vlajka
a lidé po celém městě spontánně vyvěšovali další. V továrně Carborun-
dum dělníci přerušili práci a v průvodu vyrazili na Husovo náměstí, kde
z balkonu bývalé hospodářské záložny zazněly první slavnostní projevy
národního výboru. Naděje na konec okupace byla na dosah.
Vojenský velitel SS však kategoricky odmítl stáhnout říšskou vlajku
z domu na náměstí a vyhrožoval zastřelením každému, kdo by se k ní jen
přiblížil. Nakonec však ustoupil a ve 12:30 hodin vlajku sám stáhl. Situaci
však zkomplikovaly zprávy z hlavního města – nacistická armáda pláno-
vala projít Prahou, což aktivovalo i německé jednotky v Benátkách. Po sil- Odzbrojení německých vojáků
nici směrem k Praze byly zahájeny přesuny vojsk, ke kterým se přidaly
posily z Milovic. Už následující den bylo Husovo náměstí obsazeno tanky
a obrněnými vozy. Němci byli připraveni k vojenskému zásahu.
Přestože se vojenská situace dramaticky vyhrotila, podařilo se jedné stráž-
ní četě odzbrojit menší skupinu německých vojáků a získat první zbraně
pro domácí odboj. Zbraně byly ukryty na Dražicích. Úkryt byl však brzy
odhalen, několik osob zatčeno a vyslýcháno. Situace pro nacisty nebyla
příznivá, a proto od plánovaných trestů nakonec upustili. Německá armá-
da nakonec požadovala pouze klidný průchod směrem k Praze a Mělníku.
Úprk před Rudou armádou byl pro ně důležitější — konec války byl nevy-
hnutelný. Ve středu 9. května dostala německá vojska rozkaz vyklidit město
a stáhnout se. Při útěku zahazovali vojáci zbraně i střelivo. Téhož dne došlo
k velké tragédii. Dlouho se věřilo, že ji způsobili nacisté, avšak pozdější his-
torický výzkum ukázal, že v dopoledních hodinách bombardovala Mladou
Boleslav sovětská letadla ve snaze zpomalit ústup německých jednotek. Němečtí zajatci při úklidu v zámeckém parku
Útok si, bohužel, vyžádal mnoho životů mezi českým obyvatelstvem. Večer
téhož dne následoval nálet pěti letadel i na nově vzniklou čtvrť mezi Kbe-
lem a Starými Benátkami, známou jako „Polsko“. Tato čtvrť vznikla krátce
po roce 1941, kdy museli obyvatelé Kbela ustoupit rozšíření vojenského
prostoru Mladá. Bomby zasáhly domy č. p. 455, 456, 457 a 458. Při náletu
zahynula malá děvčátka Zdeňka a Jaroslava Macalovy a pan Tomíček. Smu-
teční průvod a pohřeb obětí se konal 13. května.
Už 10. května přijely do města první jednotky Rudé armády. Byly vítá-
ny za obrovského jásotu. Děvčata v kyjovských krojích házela vojákům
kytice šeříků. O den později, 11. května, probíhalo pročesávání okolních
lesů, kde se stále ukrývali němečtí vojáci. Začalo také vyřizování účtů
s kolaboranty a zrádci. Po čtyřech dnech se znovu otevřely obchody
a lidé se vrátili do zaměstnání. Pomalu se vraceli i přeživší z koncentrač-
ních táborů. 15. května národní výbory převzaly do svých rukou správu
města i okolních obcí. Druhá polovina května byla ve znamení slavnost-
ního vítání i postupného loučení s vojáky Rudé armády. Hrůzy války
pomalu končily. Zbývalo pochovat mrtvé a začít hledat cestu, jak dál.
Na závěr stojí za to připomenout několik obětí druhé světové války,
na které dnes mnohdy vzpomínáme nevědomky — v názvech ulic, Příjezd Rudé armády do našeho města
kudy možná i denně procházíme.
Ulice Jindřicha Soukala nese jméno jednoho ze zakladatelů Muzea Be-
nátecka a prvního správce jeho sbírek. V Benátkách působil také jako
kronikář a geometr. Během války se stal členem několika odbojových
skupin, a právě kvůli prozrazení jedné z nich byl zatčen a převezen
do koncentračního tábora v Terezíně. Konce války už se nedočkal, o ži-
vot přišel 8. května 1945.
Za připomenutí stojí také Miroslav Soumar, který žil se svým bratrem
Antonínem v dnešní Soumarově ulici č. p. 367. Jeho život ukončila na-
cistická perzekuce v pouhých sedmnácti letech. Dne 31. října 1942 byl za-
tčen gestapem a několik měsíců vězněn v internačním středisku v Mladé
Boleslavi. Za údajnou přípravu velezrady a ilegální odbojové činnosti byl
odsouzen s poznámkou Rückkehr unerwünscht (návrat nežádoucí). Byl
deportován do Osvětimi, kde byl 13. března 1943 popraven.
Abychom nekončili příliš negativně, připo- Projev národního výboru z balkonu hospodářské záložny
meňme si i Ferdinanda Bártu, člena KSČ
a pracovníka továrny Carborundum, který
přežil pobyt v koncentračním táboře a vrátil
se zpět do Benátek, i když s podlomeným
zdravím. Zachoval nám také své vzpomínky Fotografie na této dvoustraně: archiv skautského střediska Povodeň, archiv Muzea Benátecka
na tu dobu, které nazval 33 měsíců zbaven
svobody. Dnes nese jeho jméno park Ferdi-
nanda Bárty.
Během druhé světové války i po jejím
skončení se odehrálo mnoho příběhů,
které stojí za připomenutí. Proto pro vás
v blízké době chystáme výstavu, která ně-
Ferdinand Bárta které z nich oživí.
Mgr. Kristýna Číhová, Muzeum Benátecka Pohřeb sester Macalových

16 17 12. května 2025