Page 16 - Chytrý zpravodaj - Benátky nad Jizerou 01/2025

ZPRAVODAJSTVÍ

vodní. Bohužel ale, předpověď na další noc nebyla nikterak přívětivá proto, že v Břehyni na nás, kromě smočení v rybníce, čekal doping v podo-
a tím se dostáváme k onomu P – počasí. Nebo chcete-li – Povodni. bě zmrzliny. A také proto, že dál za nás šlapal autobus. Přejeli jsme nejdříve
Na další noc jsme se tedy s vlčaty rozhodli přespat v tee-pee v lese, kte- do Doks a následně pak do Zahrádek u České Lípy. Respektive na křižovatku
ré bylo položené výše než zbytek tábora a nehrozilo tak, že nás pře- u Staré pošty. Kluci ihned po vystoupení z autobusu obsadili dětské hřiště
kvapí voda z Ploučnice. Nebudu ale zastírat, že nás trošku překvapila u hostince. Jelikož jsme věděli, že to je na dlouhou dobu poslední civilizace,
voda seshora a navzdory opatřením, jsme si užili poměrně promáčenou rozhodli jsme se objednat v hostinci hranolky, ať máme dost sil. V dnešní
noc. Bylo nám ale přáno a v průběhu dne začalo svítit sluníčko a netr- době bylo opravdu velkým překvapením, že jsme za celý lavor hranolek,
valo dlouho a vše jsme měli opět suché. Zbýval tedy poslední strašák, ze kterého by se najedl regiment vojáků, nemuseli zaplatit ani halíř. Dostali
a to opět se zvedající hladina řeky. Ohrožené věci jsme tedy přesunuli jsme ho totiž zdarma. Děkujeme, Hostinec na Staré poště.
na místa, kde byly před živlem v bezpečí a s vlčaty jsme odpoledne vy- Takto posilnění jsme se přesunuli k nedalekému kostelu, kde jsme plá-
razili přenocovat k oboře Velký dub. novali další přespání. Ovšem po příchodu jsme museli rychle změnit
názor, neb zde to bzučelo ještě před setměním. Vrátili jsme se kousek
zpátky a vypadalo to nadějně. Zůstali jsme tedy na rozcestí mezi ku-
kuřičnými poli a vyčkávali na příjezd naší týlové podpory. Skřítek nám
přivezl kromě zásob na další dny také kytary, takže i na putování jsme
si užili trochu toho hraní a zpívání. Jakmile jsme ale ulehli, vítr, který
do té doby pofukoval, ustal, a to byl přesně ten moment, na který čekala
hejna komárů, dosud se schovávající mezi dozrávajícími klasy kukuřic.
V podstatě se odehrávala stejná situace jako přechozí noc, jen s tím roz-
dílem, že to přes noc neustalo. Komáři podnikali nálety až do rozednění.
Den pátý
Nebýt sluníčka, které nás vytáhlo ze spacáků, byli bychom pravdě-
podobně zalezlí ještě teď. Nikomu se nechtělo vstávat, neboť spánku
se nám moc nedostalo. Člověk se neustále musel ohánět a chránit.
Do dneška slyším Adama W. jak z vnitřku zapnutého spacáku zoufale
volá „nechte mě být”. Ale ani přes notnou dávku repelentu nenechali.
Vlčácká zdravice Nebylo ale času nazbyt – museli jsme pokračovat dále – Kokořínsko čekalo.
Den první Po zabalení jsme se vydali do Holan, kde jsme se vykoupali a vyprali si
Pro příchod k oboře jsme zvolili lesní cesty, které byly značené v mapě, prádlo. A opět byli mile překvapeni zdejšími, kteří se s námi přišli podě-
avšak nejednalo se o klasické turistické cesty. Občas se tak stalo, že se pě- lit o dobroty ze svojí oslavy narozenin.
šinka docela ztratila a jen na chvilku se objevila o pár set metrů dál, aby nás Z Holan se cesta začínala klikatit do kopce, protože další nocleh nás če-
ujistila, že jdeme správně. Nakonec jsme se dobrali k oboře a ti nejrychlejší kal na Vlhošti. Krásný převis se zázemím, a ohništěm, kde jsme si ohřáli
z nás měli možnost zahlédnout několik daňků, kteří nás ucítili a utekli. Po- fazole z konzervy a krajíc chleba.
stavili jsme přístřešek na spaní, snědli večeři a už už se chystali s posledním Také zde proběhl rituál křestu, a Adam H dostal přezdívku Rybář a Fan-
světlem dne ulehnout do spacáků, když tu se najednou daňci vrátili a my da přezdívku Kovboj a pak už jen rychle do spacáků. To vám byl spánek
si je mohli prohlédnout v celé jejich kráse. Byl to takový večerníček naživo. – široko daleko ani jeden komár!
Den druhý Den šestý
Ráno jsme si dali jen rychlou spacákovou rozcvičku, nasnídali se a vydali Šestý den jsme putovali stezičkami Kokořínska. A vlastně i mimo ně. Opět jsme
se zpět do tábora zjistit, jak na tom jsme. Ještě, než jsme se tam dostali, hledali skryté sruby a místa k přenocování a kolikrát nás to zavedlo na místa,
volal nám Michal, vedoucí tábora, že je to špatné a tábor musíme, bohu- kde se téměř ani nedalo jít. Skály se k sobě semkly tak blízko, že jsme museli
žel, ukončit. Jak ale zní skautské heslo („Buď připraven”), my už díky Skřít- sundat batohy ze zad, aby nás pustily skrz. Odměnou za to nám pak byl srub
kovi měli pro tuto variantu vymyšlený plán – putovní tábor. Po příchodu jako z pohádky. Vystlaný slámou, s posezením u ohně a jídelním stolem. Skoro
na tábořiště jsme tedy jen přebalili batohy, abychom nesli opravdu JEN to by se dalo říci i s terasou. A s obrovskou skálou nad sebou. To bylo ale lehce
nejnutnější, protože on je při takovém putování každý gram znát. Doplni- po poledni a my se museli přesunout ještě dále. Pokračovali jsme po žebříkách
li jsme zásoby jídla a pití a vydali se na cestu. Vzhledem k tomu, že už jsme a skalách, a nakonec našli převis. To byla náhoda s velkým N.; převis se nachá-
měli několik kilometrů v nohou, nešli jsme nikam daleko. Vlastně jsme zel opět nedaleko kukuřičných polí, a tak jsme měli trochu strach z komárů,
se jen přesunuli do Hradčan, kde jsme se vykoupali ve zdejším rybníce ale k převisu se neodvážil naštěstí ani jeden. Měli jsme tak klid jak na vaření
a zjistili od domorodců, kde by bylo nejlepší přespat. Byla to malá loučka večeře – čínská gulášovka, tak na zpívání (tentokrát bez kytar), tak na usínání
hned za vesnicí. Tedy vlastně spíše ještě v ní. Ať tak či onak, spalo se tam a spánek. Pomalu jsme tak dohnali deficit z oné „probdělé” noci.
prímově. Bylo jasno a před usnutím bylo vidět několik meteoritů. Den sedmý
Den třetí Poslední den jsme měli napilno. Museli jsme vstát brzy ráno, abychom
Ráno nebylo kam spěchat, tak jsme si dali snídani, a ještě u toho četli stihli vlak, který byl ještě několik kilometrů daleko. A cestou se na nás
opět usmálo štěstí v podobě hodných domorodců. Jen jsme poprosili
úryvky ze Skautské stezky. A také jsme se pokusili pomoci najít zatoula- o doplnění vody do lahví a odcházeli s hromadou okurek a rajčat ze
ného psa, ale, bohužel, marně. Následovala návštěva místního infocentra zahrádky a balením Brumíků.
s výstavou fotografií přírody. Tou dobou už bylo zase pořádné vedro, a tak Vlak jsme krásně stihli, nastoupili a uháněli směr Česká Lípa. Tam jsme
nezbylo, než opět zavítat k rybníku a zchladit se. Nakonec jsme u něj pře- přestoupili na další a uháněli směr Praha. Cílovou destinaci – Krnsko, kde
čkali nejteplejší část dne a odpoledne pokračovali v cestě (tentokrát už jsme chtěli vystoupit, jsme, bohužel, přejeli, protože se jednalo o zastáv-
turistické) na místo dalšího noclehu – Strážovské jeskyně. Cesta neubíhala ku na znamení. To bylo překvapení, když Kuba najednou z pohodlí vlaku
úplně nejrychleji a bylo potřeba ji prokládat zastávkami na pití a svačinky. ukazuje z okna a křičí „Hele, Krnsko!”. A tak jsme vystoupili na další zastáv-
Na jedné takové také Delfi zavedla novou měrnou jednotku. Jednotka se ce a počkali na vlak v opačném směru. Krnsko jsme prostě nemohli pře-
jmenuje Nic a má přibližně 500 m. Vzniklo to tak, že na jednom rozcestníku skočit – měli jsme tam přestup na lodní dopravu. Opět tam na nás čekala
byla vzdálenost k dalšímu bodu na cestě 500 m a Delfi řekla, že to ujdeme naše týlová podpora - Skřítek a navíc ještě pár lodivodů/lodních kuchařů
jako „nic”. Od té doby jsme vše přepočítávali na nic. - Plamenka se Svištěm. Ti nám jednak přivezli sekanou s kaší a jednak po-
Protože předpověď byla příznivá, rozhodli jsme se přespat v prastarém máhali řídit rafty, na kterých jsme z Krnska dojeli až na Loděnici v Benát-
borovicovém hvozdu kousek od jeskyně. Krásná mechová loučka mezi kách. Odtud jsme ještě rychle doběhli do klubovny, kde mezi tím celých
pokroucenými kmeny nízkých borovic úplně vybízela k rozbalení kari- 6 dní „tábořili” ostatní a v sedm večer bylo slavnostní ukončení tábora.
matek. To, co ale přišlo po setmění, vybízelo k přesnému opaku. Tako- Sám za sebe musím říct, že ve mně putování zanechalo obrovský záži-
vou koncentraci komárů nikdo z nás nikdy předtím nezažil. Mezitím co tek. A z doslechu vím, že jsem nebyl jediný. Ano, nebylo to úplně jedno-
člověk rozmáznul jednoho někde na obličeji, u uší už mu bzučel akord duché a občas to chtělo hodně přemáhání. O to víc na sebe může být
dalších tří, repelent nerepelent. Byla to opravdu náročná noc. každý hrdý, že to zvládl.
Den čtvrtý Nakonec to člověka trochu nutí k zamyšlení. Všechny ty přípravy stano-
Komáří šílenství naštěstí v průběhu noci ustalo, takže jsme se i přes nepří- vého tábora, hry a rekvizity, bodování a odměny… A při tom stačí pou-
jemné usínání probudili odpočatí a plni sil na další putování. Šli jsme pro- ze vzít batoh na záda a vyrazit kousek za město. Někam, kde člověk za-
zkoumat jeskyni a pak pokračovali směrem na Břehyni. Cesta rychle ubíhala, pomene na každodenní všednosti a starosti a uvědomí si, že mu vlastně
takže Bezděz se v podstatě jen mihnul za stromy a byl zase pryč. To nejspíš stačí úplně malinko. Že může mít radost z krajíce suchého chleba, když

Zpravodaj Benátecka 16