Page 25 - Chytrý zpravodaj - Suchdol n. Lužnicí 01 2022

Historie / Společnost

světlo jak na Václaváku. halířů, žlutá, červená. Byla výborná. Pomalu končila doba kluzišť na rybníku.
O dobrý led na zápas, na trénink a na Slávovi spoluhráči říkali „Žrout“. Ale co Další, už umělé kluziště bylo mezi Velkým
bruslení veřejnosti se většinou po nocích měl dělat. Když dostal puk, prokličkoval, a Malým jezem u Lužnice, na bývalém fot-
starali hráči, funkcionáři, dobrovolníci ujel obráncům, spoluhráči nikde, tak větši- balovém hřišti, ale jen krátce, aby se pře-
a ráno šli do práce. Diváci stáli při zápasu na nou zavěsil. Ale asi byli rádi, protože vyhrá- stěhovalo vedle nynějšího sokolského fot-
hromadách sněhu za mantinely. Fandů cho- vali. Jeden čas hrála v útoku trojice bratrů, balového hřiště. Tady hráli mistráky muži,
dilo tak padesát sedmdesát, nejvíc v neděli. Sláva, Pavel a Honza Březinů. dorost i žáci. Občas, během dne, tu zápolili
O třetinách se odklidil sníh hrably a košťa- Za pár let jezdili na vzdálenější zápas důstojníci z nedalekých kasáren pohraniční
ty a mač pokračoval. Na zápasy po okolí, to otevřeným nákladním mercedesem, takže stráže a hráli s hokejkami „bosou ligu“. Snad
znamená Hrdlořezy, Halamky, Rapšach, se seděli v mrazu a na větru na korbě auta, celí vlivem nedostatku vody na kropení kluziště
jezdilo na kole, a to většinou večer. Doma se promrzlí až na kost. Šoféroval Karel Hudac- se tu ale hrát přestalo.
hráči oblékli do výstroje, vzali do ruky brus- ký. Tak jeli asi v osmi lidech až do Kardašo- Další umělé kluziště vzniklo v Tušti, kde
le a hokejku a zahřáli se šlapáním. vy Řečice a vyhráli tam 8:3. V odvetě, doma, se hrály mistráky, hráli tu i žáci. Jestli dorost,
Na Jezárku bylo neustále živo. Malí i vel- v patnácti hráčích prohráli 15:1. Jezdili taky to nevím. Někdy v té době vznikla hokejo-
cí to tu mydlili ostošest. Těm, co tu vydrželi hrát do Třeboně, Velenic, Chlumu, Štěpáno- vá mužstva Tuště a Hrdlořez, a tak sousední
déle, svítila pak z křižovatky pouliční lampa. vic, Sezimova Ústí. vesnice hrály proti sobě, ale jen krátce.
Pro své potěšení přišel někdy i pan Ha- „Hokej jsem hrál strašně rád. Ale za zimu Ale to už pomalu přicházel soumrak ho-
luza z Benátek a ten i o třetinách zápasu jsme víc jak osm zápasů nehráli. Nevím už keje na vsi. Dnes vlivem oteplování mrzne
předváděl jednoduché piruety a kresby na proč, zima byla dlouho a led taky.“ Když po- málo a krátce. Je problém udělat umělý led.
ledě. Kdo hrál, i ten, kdo nehrál, klukovské tom na jaře začal led tát a roztál, tak kluci Krytý stadion by byla pohádka. Realita je
zápasy, dostal jistě žízeň. Někdo lízal sníh, jezdili na mantinelech po rybníku. Jezárko jiná. Je to škoda, hlavně kvůli mládeži, zá-
někdo kus ledu a někdo šel na limonádu do nešlo vypustit. Několikrát se stalo, že se ryby jemců by bylo jistě dost. Zima už ale není
hospody přes silnici. Šenkovala tu paní Kro- pod ledem udusily. Nafouklé a zapáchající taková, co kdysi bývala.
píková a stále opakovala: „Nechoďte mi sem plavaly na hladině. A byli to pořádní kapři, Miroslav Březina (nar. 1949)
s těma želízkama!“ Limonáda stála padesát tak tři čtyři kila. Tři Facky, původně „Šmelcovna“

Cestovatel Zibura dorazil

až do Hrdlořez

estovatel a spisovatel Ladislav jak kráčí ukázat hřbitov v Suchdole s hrd- drobný detektivní úkol: odhalím původ je-
Zibura (nar. 1992 v Českých Bu- lořezskou kronikou v ruce. Tímto výjevem jího jména.
dějovicích) vydal novou knihu prosvítá rukopis hrdlořezské kroniky. Stejně Zastavil jsem u fotbalového hřiště a vyra-
CPrázdniny v Česku (Praha 2021). jako v reálu má hrdlořezská kronika červené zil k domu, před kterým zrovna jakási dáma
Ve svých předešlých čtyřech cestovatelských desky – ale zpovídaný pan Kronika je oproti okopávala zeleninu. „Teta, prosím vás,“ začal
knihách doputoval například do Jeruzalé- skutečnosti nějak podsaditější. jsem tradičním jihočeským oslovením. „Že
ma, Nepálu a Číny, Arménie a Gruzie. sem tak zvědavej,“ pokračoval jsem správ-
V covidové době se vydal na dvouměsíční Přepis: ným tvarem přídavného jména, „vodkaď se
výlet po Česku a podíval se i do Hrdlořez. „Opustil jsem Třeboň, rybníků pomalu ubý- vzal název vaší vesnice?“ Paní se od srdce za-
Kapitola se příznačně jmenuje Kdo se zeptá, valo a nahrazovaly je husté lesy. Blížil jsem smála. – „Hrdlořez je po republice spousta.
ten se dozví (s. 52–61). Cestovatel zazname- se k Novohradským horám. Asi tu žili ňáký hrdlořezové. Běžte se zeptat
nává, jak se v Hrdlořezích vyptává několika Pro své putování po Česku jsem si před- bývalýho starosty. Bydlí tadyklenc přes ulici,
obyvatel na název vesnice. Z dotazovaných sevzal dva cíle – co nejvíc mluvit s lidmi vede obecní kroniku a ví všechno.“
uvádí jménem místního kronikáře Jana Kro- a dokázat, že i u nás čeká dobrodružství na Starosta nebyl doma. Pokračoval jsem
niku. Připojená ilustrace Lukáše Tomka (s. každém rohu. Když se přede mnou objevila tedy dál po silnici a optal se dvojice mužů,
61) zpodobňuje zpovídaného Jana Kroniku, vesnice s názvem Hrdlořezy, stanovil jsem si kteří řezali fošny na zahradě. Dělba práce

www.suchdol.cz 21