Page 45 - Chytrý zpravodaj - Ořechov u Brna 01/2022

Nejen ořechy, ale i strécovská univerzita!

Genius loci, aneb jedinečný a neopakovatelný duch každého místa se obvykle nejsnáze
a nejrychleji vyčte z jeho názvu: Mokropsy, Rovné, Hrdlořezy. Když někam jedete, pak
právě ten název je první informací, ale jistě zdaleka ne vyčerpávající a úplnou. Ořechov!
Člověk, který tam nikdy nebyl si představí ořechovou alej a skořápky, rozházené po
silnici, ale to, přátelé, to zdaleka není to, co by bylo charakteristické pro Ořechov u Brna.
Tato půvabná obec toho má mnohem víc, tolik, že by se to do žádného názvu nevešel,
a jedním z plodů toho genia tohoto místa je fenomén, dalekosáhle přesahující hranice
obce. Ten fenomén se jmenuje strécovství a na svět to přinesl ořechovský rodák Ruda
Zavadil.

Co je to strécovstí, co přináší a kde žije? To jsou otázky, které si právem kladou lidé
i v době, kdy by se mohlo zdát, že nelze myslet na nic jiného, než na kovida. Strécovství
je radostný přístup k životu, podpíraný třemi základními sloupy. Ty sloupy jsou Umění,
Lidskost a Humor. Všeho toho je v životě potřeba jako soli, ale Ruda Zavadil to dokázal
namíchat tak dokonale, že se to dá brát k snídani i k večeři a dá se to sypat do kafe i do
svíčkové. Stréc Ruda byl skutečný umělec a jeho umění obracelo člověkův zrak od starostí
a trápení všedního lidského života k hvězdám, ke kráse, radosti a naději. Umění, to nemusí
být jenom housle, klavír nebo vozembouch. Uměním je upéct vánočku, uměním je sestavit
krov nebo okovat koně. Brát život jako umění, co je cesta z nudy i běžné naštvanosti
a zračí se to i na člověkově radostné tváři. To všechno Ruda Zavadil měl a uměl. Lidskost,
to je schopnost podívat se na svět očima druhého člověka. To je ta nejvznešenější filosofie,
za kterou není potřeba chodit až do nějaké daleké Sorbóny, ale která může vyrůst a vydat
dobré plody i na vesnické návsi, při hodech nebo tancovačce. Všude tam, kde se lidé
dokáží radostně setkat, pobavit a zasmát, tam se manifestuje to nejcennější lidství v lidské
blízkosti a sounáležitosti. A to Ruda dokázal, a všude kde byl, bylo lidsky příjemno. A to
je strécovství. A posléze humor. Humor zdaleka není jen konsekventní negace,
kulminující v absurdním antagonismu vůči všem pozitivním rezultátům a jejich
momentálním eventualitám, jak si to tak lidé někdy zjednodušeně představují! Humor je
vidění konečného z hlediska nekonečna. Humor je způsob pohledu na svět, ve kterém se
zračí to, že člověk nad vším tím lidským pošetilým hemžením vidí jakýsi vyšší dobrý Řád,
a který osvobozuje, rozveseluje a dodává naději. Humor, to není tu a tam s kyselou tváří
utrousit nějaký „vtip“. Humor je spíše to, co měl můj pradědeček (přistěhovalý na
Vysočinu z Vídně), kterému sousedé říkali: „Pane Unčovský, my nikdy nepoznáme, kdy
vy mluvíte vážně a kdy děláte srandu.“ A můj pradědeček jim pravidelně odpovídal:
„A to vy to tu jako nějak rozlišujete?“ Ano, právě to s sebou nesl nezapomenutelný Ruda
Zavadil a vtělil to do strécovství. Přímo ikonicou větu „Bejt celej život nas.anej, to není
žádné umění“ on asi sice neřekl, to by i jako pedagog na JAMU nemohl dovolit, ale
vyzařovala z něj beze slov zcela srozumitelně. A to je strécovství!

Tento skrze stréca Rudu Zavadila do Brna a dále přišlý plod ořechovského genia loci
zapustil hluboké kořeny a žije a sílí dále! Dílo takové světoborné velikosti a formátu se
právě takovým naprosto nezvykle velkým formátem vyznačuje ve všem. Co všechna
možná krátkodechá hnutí odbudou odpoledne v jedné schůzi, to trvalo ve Velkomoravské
univerzitě strécovské a tetinské půl století! Po posledním strécovském setkání minulý rok
se „nerozpouštíme“, jak se někteří mylně domnívají, ale jdeme teprve do práce! Toho půl
století, to byla příprava, ouverture neboli předehra! Teď teprve, teď teprve začíná vlastní
45